Kalendář pocitů

5. června 2011 v 22:37 | Dawe Fox |  Defekt Art
Mirka
ilona
lenička
uršulka
jindřiška
ivča

olga
caterina
irenka

alička

uršulka
simča
monička
evča
verča

žaneta
elen
nikol
.
 

Ztracen v jednosměrce.

14. března 2011 v 21:30 | Dawe Fox |  Defekt Art
Představ si rovnou ulici na ní uhlazenou silnici dá se po ní pouze jedním směrem jet z ulice se nedá nikam sjet můžeš pouze mířit vpřed znáš jediný a správný směr přesto jsi na něco zapomněl.

Když vjedeš do této ulice nemůžeš vzít svoje rozhodnutí zpět správnost volby neprozradí ti ani ta nejpřesnější rovnice jízdu ulicí můžeš si též protrpět.

Myslels na snadnost jednosměrky projetí prý úkol vhodný pro děti teď již nemusím ti vyprávět že nejsi sám v ní bloudí snad celý svět.

Welcome a new idiot !


Návrat, nebo rozloučení ?

18. února 2011 v 0:34 | Dawe Fox |  Můj životní běh

Písmeno stvořil bůh, nebo člověk?

Po velice dlouhé době si dovolím vás opět přivítat na mém střepu života, který není nikterak veliký, ale o to je důležitější pro mě. Člověk si nepamatuje vše prožité. Zapomene část těch špatných skutečností, zapomene většinu těch pěkných zážitků. Pak po letech v paměti loví, jak to tenkrát bylo. Tápe.

Možná to bude znít divně, ale občas, když mě přepadne chuť vzpomínat na pěkné dny minulé, otevřu právě svůj blog. Čtu a směju se tomu, co jsem psal a jak jsem to psal. Nakonec zjistím, že už nedokážu napsat takový článek, jaký jsem zvládal napsat dříve. Chybí mi spád? Neumím už vtáhnout čtenáře do textu? Je to jen mé zdání?

Body font

Jedna voda odtekla, jiná voda přitekla.

 


Život jde dál

30. listopadu 2009 v 15:56 |  Můj životní běh

Změnou je poznamenaný život.

Co s lidmi, co se bojí změny? Nevím. Už jsem na ústavu VUT 5. rokem a chtělo by to možná právě něco změnit. Už mě nabaví plnit včas všechny úkoly a mít vše předpisově správně a tak jsem v posledních měsících věnoval většinu svého času práci. Pro kamaráda jsem prováděl realizaci jeho plánů elektroinstalace během stavby domu ve svahu, který je zároveň břehem a hrází Príglu. Ale ani tam jsem nevydržel až do konce a s kamarádem jsem se stihl pohádat a s prací mu seknout. Inu stalo se a já začal chodit do školy. Jedna písemka za 0 bodů, druhá za 4body. Zpět přednášky a cvičení. Pak přišel osudný den František a já se zase ukázal na cvičení zasloužilého kantora zvaného lidově Bašťa. Jedná se o cvičení matematiky, které jsem tedy ani jednou nevynechal i během mé práce a přesto jsem tam jako Alenka v říši divů. Štěstím je, že jsme na tom všichni stejně.

Inu hodina probíhala opět formou. Někdo jde k tabuli, ukáže, že neví, jak zadaný příklad řešit, jde si sednout s puntíkem v notesu kanotra. Jde k tabuli někdo jiný, ukáže, že další zadaný příklad neumí řešit, je poslán do lavice se zvláštním úkolem. Nakonec to kantor vzdal a začal zadávat příklady pouze k počítání v lavicích. To mě rozčílilo na tolik, že jsem se zvedl a 40 minut před koncem jsem se rozhodl nespokojeným způsobem odejít. Kantor zareagoval a zeptal se, zda se nudím. Řekl jksem jen "nudím!"...

Už stojím u tabule a přepisuji zadaný příklad, kantor mi stepuje za zády, když se na něj otočím, on odvrátí zrak pryč. Začínám s řešením příkladu, udělám zápis postupu podle jiného příkladu, který do této fáze dokázal dotáhnout chytřejší student na začátku hodiny a se slovy ke kantorovi povídám: "Tak a dál nevím, jak mám pokračovat." Čekal jsem, že budu třeba naveden, co napsat, nebo co dělat.

Kantor však měl jiné plány. Měl v plánu mě vyhodit a to také udělal s tím, že po mě chtěl, abych se vyškrtl z prezenčky a když jsem mu řekl, že na prezenčku jsem se ani nezapisoval, tak alespoň škrtl se slovy, že na jeho hodiny nechodím mé jméno ve svém zápisníčku. A stejně mi tím náladu nikterak výrazně nepokazil. Se slovy nashledanou jsem pokračoval v odchodu a u spolužáků jsem vyrostl. Akorát se mě mohli před kantorem zastat, ale neudělali to.
Mám se změnit já, nebo dinosaurus ústavu, který nás učí matematiku za odměnu?

Je kantor který umí učit a pak je kantor, který si to myslí.


Pro hlupáka každý hloupý

Bratr letos opakuje 3. ročník střední školy zaměřené na strojní administrativu. Celkově se mi zdá učivo jeho oboru jednodušší, než bylo to mé na elektroprůmce. Učivo ale podle všeho není problém, proč bratr neukončil 3. ročník. Bratr má svůj život, který si žije zcela mimo svět plný povinností. Nic ho nebere a ani na domluvenou brigádu nepřijde včas. Do školy jde, jak se mu chce a na co se mu chce. Domů se chodí pouze vyspat a umýt. Paušál, kterýmu se upsal, neplatí. Má asi svůj svět bez povinností. Všichni říkají, že je hlupák, blbec, idiot. Já také, ale pak srovnám jeho život s tím mým.

Do školy chodím už nepřetržitě 18 let. Studuji poslední rok a stejně když chci pak dělat svoji vysněnou práci, dozvím se teď tento 18 rok studia zaměřeného na lékařskou techniku, že stejně nebudu moct podle nové legislativy s lékařskou technikou pracovat, pokud si neudělám speciální mimoškolní rekvalifikaci, kterou může dělat téměř kdokoliv. Takže já po 18. letech studia na tom budu stejně, jako on se základkou a budu asi též pracovat normálně v dnešní době krize rukama, dokud si neudělám jméno jako osoba, co něco umí. On navíc již během svého studia nestudia poznal plno lidí a nabral mnoho zajímavých zkušeností.

Pak jsme teda možná hlupaci my všichni, co jsme považovali za hlupáka mého bratra.



Tonerový boj


Mohlo by to být nazváno spíše boj o přežití. Mnozí vědí, že se věnuji renovacím kazet do tiskáren. Konkurence je však veliká. Založil jsem internetové stránky tonerservis.xf.cz, které se mi sice vůbec nezdařily, ale byl to jistě dobrý krok proti konkurenci. Za ty roky jsem si udělal již celkem slušnou zásobu různého materiálu, abych mohl svým zákazníkům vyhovět do druhého dne a občas mi někdo zavolá, nebo napíše právě na základě mých stránek. Většinou jde o lidi z firem, které se snaží mít vše co nejlevnější a shání někoho, kdo jim to co nejlevněji dodá. No a já se snažím takové malé výběrové řízení vyhrát, jenže ne vždy je pro mě výhra zisková. To jsem zjistil právě při inventuře. Delší dobu se totiž potýkám s tím, že touto svojí činností si nevydělám ani na pivo a ba naopak ji dotuji z jiných mých činností. V zápalu tonerového boje jsem to tedy dopracoval do stavu, kdy mám doma materiál a zboží v hodnotě kolem 13 000Kč a většinou jde o zboží, které už možná ani neprodám, protože každý zákazník chce zcela něco jiného, jelikož každý má zcela jiný druh tiskárny. Prodávám tak už inkoustové kazetky od 30Kč za kus a stejně se mi nedaří najít na ně kupce. Pak se mi v zápalu tonerového boje občas i podaří, že za přijatý materiál na renovaci zaplatím víc, než jakou cenu zákazníkovi stanovím. Jde hlavně o to, že se snažím dát zákazníkovi pěknou cenu a když už ji zákazníkovi dám, tak z něj vyleze, že je student a studentům na stránkách nabízím ještě slevu, jenže občas už nemám tu slevu na čem dělat, tak musím prodělat, chci li udržet váhu svého slova.

Ne každý se narodí jako obchodník a ten, co se jako obchodník narodí, tak není mezi zákazníky oblíbený. Co je potom lepší? Vydělat peníze a srát lidi natolik, že na něj budou posílat ČOI a Černé ovce,či novácké Na vlastní oči, nebo nevydělat a být zákazníky oblíben a uznáván?


Zeleným proti své vůli

I především mladí lidé a studenti volili svého času Stranu Zelených, která se díky nim dostala až do vlády a na patřičná ministerstva. Dnes je již doba jiná a strana jako taková se rozpadla a propadla do zapomnění, avšak v žaludku těch, jež stranu volili as ve střevu těch, kteří ji ani nevolili tato strana leží do dnes. A proč?

No je tomu tak. Studenti a mladí, kteří nemají příliš peněz bývají často odkázáni na stará auta, která si většinou ručně udržuji sami a jednou za dva roky musí dokázat, že právě ten jejich stroj je způsobilý jezdit n silnicích. Stačila jedna, dvě brigády, aby se auto do dobrého stavu dokázalo kamarádskými výpomocmi dostat. I mě pomáhal spolužák se zadními koli mé 20 let staré Ford Sierry, kterou jsem dokázal udržovat ve stavu lepším, než v jakém je u nás průměrná Felicia. Bohužel však tentokráte kamarádi nestačili a auto pro čistý průchod technickou kontrolou a další bezpečný provoz potřebovalo investici větší. A vznikl problém. Auto bych i opravil, ale když bych ho jednou chtěl prodat, tak by se mi to nepovedlo. A to díky ekologické dani, která je 10 000Kč.
Kdo by si tedy za 5000Kč koupil perfektní, ale staré auto, když by ve finále zaplatil 15 000Kč, což už je částka, za terou by mohl mít auto novější a od ekodaně osvobozené. Rozhodl jsem se tedy auto prodat na náhradní díly a zjistil jsem, že ani to nemůžu, protože na odhlášení auta potřebuji doklad o ekolikvidaci a to při rozprodání na díly nikde nedostanu. Jsem tedy nucen chtě nechtě plně pojízdné auto za 800Kč dát na vrakoviště, které mi právě za míněných 800Kč vystaví potvrzení, že auto ekozlikviduje a za samotný vůz mi nedá ani korunu, přestože jsou na něm díly ještě v záruce.

Zkoušel jsem obvolat vrakoviště v širokém okolí a všude je to stejné. Všechna vrakoviště mají z tohoto zákonu velice výnosný obchod a chudí, mladí lidi a studenti jméno Bursík nemůžou ani slyšet.

Myslel to s námi Bursík dobře? Nezabiju se sám ve svém starém autě, ale zemřu spolu se stovkou lidí v jeden okamžik při nabourání vlaku do spadlé konstrukce mostu ve Studénce. Co je potom lepší ???



Život jde dál, já si žiju ten svůj a lidé kolem mi do něj pouze různě hluboko zasahují. Bez nich by to byla nuda. S nimi je to žití občas velice těžké.

Říjen je tu

5. října 2009 v 0:45 | No Name |  Trhlosti
Vnímáš den, podobně, jako příležitostí získaný sen.
Nevíš, co zavedlo Tě právě sem a přesto jsi tady v tomto okamžiku uvězněn do stěn.
V tomto čase, v tomto světě, v tomto městě, sevřený jako kleště.
Tos myslel, že jsi volný, sám sobě svým pánem.
Žes mýlil se, zjistíš nejpozději nad pondělním ránem.
Postavíš se ven a budeš vnímat davy lidí, co míhají se kolem tebe.
Každý má svoji náladu, svůj tajný směr.
Vřelost v jejich tvářích nezměří ani ten nejcitlivější teploměr.
Stojíš tam a koukáš na pěknou slečnu, mladého pána. Koukáš do očí i tomu psovi.
Ten jediný v této době snad ještě přemýšlí nad tím, žes právě na něj očima sjel.
Tváří se provinile. Když odpoví štěkem, tak velice nesměle.
Důstojný pán do svého mobilu jdouc kolem tebe nahlas klel.
Nic nezmůžeš, korunou žebrákovi nepomůžeš. Jdeš také bezhlavě jak dav.
Do práce, školy, nebo do nemocnice, pokud již z toho světa nejsi zdráv.
Je svět a tvé okolí kolem tebe? Jsi středem ty?
Nebo jsi jen součástí zmatku? Však rozhlédni se okolo sebe !
Každý může být středem svého světu.
Jeho rozmanitost podobá se barevnosti tropického květu.
Roky již tímto davem cestuješ, jak vagón bez kolejí na stejném místě zevluješ.
Je to úděl lidu. Jen ten nejlepší může chápat význam povlaku, jež volám jako slídu.
Slída je na všem, co kolem sebe máme. Obraz, i horninu řezem láme.
Seznámení plyne z jesenických plání, podobně, jak z ostravských bání.
Hrdina byl ten, kdo nebál se postavit se sáni.
Dnes hrdina jest ten, kdo nebojí se postavit se, zvolat. No Páni!
Kecy plní naše média.
Na tělocvik učil mě pan Hédia.
Vždy razil heslo: "mír a klid", nesnášel klišé a hnid.
Říkal věty rozumné, na tělocvikáře nečekaně mužné.
V lásce neohlížej se na zájmy brata.
To můžeš dát rovnou krk svůj pro kata.
Bojuj tak, jak pravý chlap dokáže,
službu ženě, bohu a dítěti tím prokáže.


Video z Expedice Luna

18. srpna 2009 v 21:26 | Dawe Fox |  Trhlosti
Video z Expedice Luna 2009



Zápisky z Expedice Luna 2009

15. srpna 2009 v 0:46 | CK Foxka |  Trhlosti
Léto již přešlo do své druhé poloviny a proto je nejvyšší čas vyzpovídat naši starou známou Foxku, zda-li v létě pořádala nějakou akci a jak taková akce letos vypadala. Nebude třeba dlouhého přemlouvání a tak hrdě oznamuji, že pro vás mám podrobné informace.


Rychlovka

20. června 2009 v 11:42 |  Co týden dal
  • Dokončil jsem semestr,
  • obhájil předdiplomovou práci,
  • naplánoval jsem Expedici Luna.
  • Vyráběl jsem své internetové stránky,
  • po nepěkném hodnocení kamarádů jsem stránky zase stáhl.
  • Vykradli nás, chtěli ukrást mé kolo, to se jim nepovedlo, tak mi ukradli drahou brusku(flexu),
  • Bratr neudělal třeťák a asi půjde makat bez maturity,
  • Byl jsem nemocný, doktorka mi řekla, že mě vyjde dráž lék na předpis, než lák volně koupitelný v lékárně. Stálo mě to 330Kč. Před třemi lety jsem při stejné banalitě (vážná rýma) neplatil nic.
  • Teď uklízím, pracuju, brigáduju, akcuju s kamarády a tak podobně=>nemám na nic čas.

23.6.2009 - Dnes jsem prošel zástavárny a bazary. Zboží jsou teď plné, některé zbožím přetékají, což o to, ale moji Flexu nikde nemají. Půl dne v háji, nohy na sračky a po Flexce se slehla zem. Celé je to opravdu na nic. Celá tato paneláková džungle je plná kamer. Z každé střechy jedna kouká a přesto žádná neviděla zloděje, který by nocí pronášel můj obrovský kufr s flexou.

A také Vás zvu k nahlédnutí na www.tonerservis.xf.cz. Je to mé dílo, má práce, mé hobby.
Budu rád, když mi to zhodnotíte.;-)
PS : Chvála nepovede ke zlepšení stránek. Chce to kritiku.;-)

Mondeo už třetí týden v servisu

20. května 2009 v 17:54 |  Můj životní běh
Auto rodičů je už třetí týden v servisu a nyní nám zavolali, že je hotovo a chtějí za opravu 31 000Kč.
Domluvené a na smlouvě máme cenu do 20 000Kč, mluvili o 10, až 15ti tisících. Na internetu na stránkách obrany spotřebitelů jsem našel, že nás měli při navýšení částky o více jak 10% informovat a to se nestalo. Asi tam tedy na ně budu muset nastoupit já, jelikož máma se na to necítí a otec neumí jednat s lidmi. Máte někdo nějaké zkušenosti s podobným problémem? Prosím poraďte !

Pak sem dopíšu výsledek.
Sám osobně bych jim tam raději to auto nechal, protože je v servisu s podobnou závadou každý rok a jeho hodnota je hodně pod 100 000Kč. Zlatá Sierra...

PS : Já zatím stále jen školuju a na táboře budu mít asi nakonec novou kamarádku, nejstarší kluky a za praktoše borce, kterýho jsem měl sám v roce 2007 mezi klukama, takže pohoda.

Jak jsem slíbil, tak zde dopíšu výsledek.
V pátek jsme pro auto jeli. Otec nebyl schopnej v celém Prostějově najít servis, kam své auto dal na opravu. Stále se ptal lidí, kde je v Prostějově ulice Okružní a přestože ho všichni posílali do prava, tak mě vedl stále někam do leva. Po 30 minutách jsem to nevydržel a začal jsem servis hledat sám. Koukl jsem se na adresu a zjistil jsem, že mám hledat Svatoplukovu. Tu jsem našel po prvním otázání se chlápka a servis jsem pak také našel. Zapl jsem diktafon a šel na to. Technici již byli připravení a začali nám mazat med kolem huby a začali nám nabízet, co všechno nám tam ještě můžou opravit a dokonce už chtěli udělat domluvu a smlouvu dalšího servisování, na co by jim otec kývl. Byli opravdu přesvědčiví. Když jsem viděl otcovu reakci, tak už jsem to nevydržel. Řekl jsem, že o dalším servisování se můžeme domlouvat teprve tehdy, až se domluvíme na již hotovém servisu. Tím jsem jim viditelně zlomil připravenou omáčku a začalo se hrát z fleku. Technik čte : " Na smlouvě máte dvacet tisííííc....obávám se , že se ta cena trošku zvedla........Tam se to posílalo a to se s tím dělalo bla bla bla bla 31500Kč a tady je napsané v závorce 32 000Kč."
Chtěl jsem proto nějak doložit práci, kterou udělali a tu mi nedoložili. Chtěl jsem vidět všeobecné podmínky, které otec podepsal na smlouvě o servis za 20 000. Ty mi též nebyli schopni dát. Nakonec na mě poslali přímo technika, který realizoval práce na autě. Ten to moc chudák nepobral a začal nám zdůrazňovat, jak je co důležité dál udělat a co tam našel za závady. Řekl všal jednu důležitou věc. Auto už nezdechá na volnoběh, protože odpojil váhu vzduchu a motor teď jede ve speciálním režimu, ale jede. Vyšlo tedy na jevo, že veškeré opravy motoru nevedly k odstranění závady a že celou závadu, pro kterou bylo Mondeo v servisu odstranili odpojením váhy vzduchu. No můžu říct, že to bylo na mě fakt moc.
K čemu je váha vzduchu? Pochopil jsem, že dávkuje množství vzduchu do motoru a tím i ovlivňuje kvalitu spalování a množství benzínu. Nyní jde tedy do motoru víc benzínu i vzduchu a díky tomu auto nezdechá. Za odpojení váhy vzduchu 31500Kč. Aleluja !
Problém je, že spotřeba je nyní jako u mé motorově silnější Sierry, ale zpět. No nedokázali mi ti zaměstnanci dát nic z toho, o co jsem je opravdu s klidným hlasem žádal a auto mi nechtěli vydat, dokud nevyplatím celou částku. Nabízel jsem jim všemožné kompromisy řešení, ale nechtěli o ničem rozhodovat a šéf je v zahraničí. Pro takovéto případy má být ve firmě stanovený zástupce jednatele. K tomu se ale nikdo nepřihlásil. Tak jsem zavolal naši milou Policii. Pomáhat a chránit. Nahlásil jsem krádež auta a jak k ní došlo. Policista mi na to řekl, že je to soukromý objekt( mimochodem jakmile jsem řekl Fedor Autoservis, tak věděl město a dokonce i ulici, nepřesná citace policisty :"To je tam v tom dvoře na Svatoplukové že?") a že oni nemají oprávnění bla bla bla a že si na to mám vzít právníka, nebo advokáta. Že oni na toto nemají oprávnění(stále dokola) a že jim tam mám auto nechat a že Policie ČR toto prostě řešit nebude. Toto může podle jeho slov řešit jedině soud, nebo ČOIka. Tak jsem chtěl tedy přepojit na ČOIku a to on není ústředna přece a ani číslo mi nadiktovat nemůže. Perfektně funguje ta naše Policie a auto by jim tam nechal jen ten největší debil.

Zaplatili jsme a zástupce jednatele byl naráz na světě !!! Bohužel ceník prací a všeobecné podmínky tohoto autoservisu stále nejsou a zástupce jednatele přiznal, že jakékoliv rozhodnutí by mu bylo strženo z platu a možná nejen to. Prostě má strach, ikdyž ví, že mám pravdu já. Tož nevím, jestli bych pracoval někde, kde bych se bál o svůj život. Nechal jsem jim tam pro jednatele několik listů z obchodního zákoníku a vzkaz, že mu budu v pondělí telefonovat. Sedl jsem s otcem do toho vraku našich rodičů a jeli jsme k mému autu stojícímu někde v Prostějově. No co vám budu povídat. Zjistili jsme, že nám šikula technik svojí neodbornou prací zakódoval rádio.
Obrátili jsme to zpět do servisu, kde nám bylo řečeno, že není problém auto kdykoliv přistavit na odkódování, ale že teď už tam není ten technik, který to umí. Domluvil jsem se, že by jsme si to nechali odkódovat v Brně a že by nám to zaplatili. Nic proti tomu neměli a na papír nám to s podpisem,datumem a razítkem dopsali.

Vrátil se ale pan Fedor z ciziny, v pondělí jsem mu volal se zájmem se sejít a ještě jednou společně probrat celou opravu včetně těch všeobecných podmínek, které jim otec podepsal a ceníku, na který se též drobným písmem smlouva odkazuje. Byl jsem opravdu slušný klidný a možná si fandím, dokonce i galantní. Druhá strana však špatně mluvila česky, stále mě strašila, že si na schůzi vezme svého právníka a hulvátským způsobem mi oznámila, že mi k tomu žádné podklady nedá a že rádio nám odblokují, ale že za to budou chtít další peníze. Abych ale nekřivdil. Přiznal do telefonu své pochybení se změnou ceny opravy. Nicméně dodal, že je milión způsobů i v tom obchodním zákoníku, jak to dokáže u soudu obejít.
Takže jsme o 31500Kč zase chudší, auto je stále stejný drek, akorát nezdechá, protože má odpojenou váhu vzduchu(po připojení zdechá). Máme v autě perfektní rádio, které od opravy u FEDOR AUTOSERVIS nefunguje, já jsem si proti sobě poštval ruskojazyčnou mafii a máma je z toho fakt hodně špatná, zlomená a smutná, protože ji tak asi ještě nikdy nikdo nepodvedl.

Když si mě pan Fedor najde a zabije mě, tak po mě zůstane jen hodinovej záznam na diktafonu, který dokazuje veškerá pochybení ze strany servisu.


Je libo plavková?

13. května 2009 v 21:15 |  Trhlosti
Tak teda dobře.
Minulé léto.
Ale hrozně se stydííííím.

Kam dál